Potter vs. Malfoy - Malý začátek velkých problémů

„Harry… Harry.“ Blonďák smyslně pootevře rty a oběma rukama pevně sevře šíji svého milence. Přitáhne si ho blíž, až se téměř dotýkají špičkami nosu.
„Copak chceš?“ zeptá se nebelvír nedočkavostí zdrsnělým hlasem.
„Tebe,“ odpoví Malfoy naléhavě, „teď.“
„Draco…“

„Draco?“
„Draco?!“
„Ehmmmmmpfmmmmmmmpb…“
Draco Malfoy otevřel oči a rozespale zamžoural do tváře Vincenta Crabbeho.
„Huááááá!“ vyjekl leknutím, až téměř spadl z postele.
„C-co se… Co se děje?“ zeptal se po chvíli opatrně.
„No… Hrozně jsi sebou házel a něco jsi mumlal… Nebylo ti rozumět… Myslel jsem, že máš nějakou noční můru,“ Crabbe se odmlčel a tázavě na něj zíral.
První myšlenka, která Draca napadla, byla, že Crabbea ještě nikdy neslyšel vytvořit tak dlouhé souvětí.
„Ehmm… No, tak nějak. Zdálo se mi o famfrpálu,“ zalhal. Přitáhl si pokrývku blíž k tělu, aby snad Crabbe nezpozoroval nic podezřelého.
„Dík, žes mě vzbudil,“ dodal ještě a snažil se, aby to znělo co nejupřímněji. Pak se otočil na druhý bok, zhasnul a dal tím jasně najevo, že nehodlá v diskusi pokračovat.
Crabbe se chvíli snažil strávit šok z toho, že mu Malfoy PODĚKOVAL. Pak nechápavě potřásl hlavou a odšoural se zpátky do postele.

Co to mělo sakra znamenat?
Počkal, až uslyší Crabbeho pravidelné oddychování, pak se pomalu vyplížil z ložnice a zamířil do koupelny pro prefekty se záměrem dát si studenou sprchu.
Pottera přece vždycky nenáviděl a pohrdal jím. Tak proč se mu najednou zdá tak… přitažlivý? Proč se mu honí hlavou naprosto nemístné, ba co hůř naprosto nemalfoyovské myšlenky? A ten sen tomu všemu dodal korunu.
„Takhle to dál nejde,“ pomyslel si mladý aristokrat nakvašeně, když lezl do vířivky a palcem opatrně zkoušel teplotu vody. Původní záměr se sprchou po zralé úvaze opustil.
Jediné štěstí bylo, že mu Crabbe nerozuměl. Neuměl si představit, jak by se asi tvářil, kdyby věděl…

To, že ho přitahuje chlapec nebylo ani z poloviny tak znepokojující, jako to, že to byl zrovna TENHLE chlapec. Malfoyovi byli v mnohém dost tolerantní. Hlavně, když nic neprosáklo na veřejnost. Lucius by koneckonců mohl vyprávět své. Ale co bylo moc…

„Vždyť nemá žádnou úrověň,“ povzdychl si Draco. Zrovna včera ho viděl v tom příšerném weasleyovském svetru. Co na tom, že byly Vánoce? On by si na sebe nic takového nevzal ani kdyby mu zaplatili…
Nesmí na něj už myslet. Radši se mu bude vyhýbat. A když ho potká, prostě si ho nebude všímat. Taková nula jako Potter si jeho ctěnou pozornost rozhodně nezaslouží.
„Konečně rozumná myšlenka, Draco,“ pochválil své rozhodnutí a se samolibým úsměvem se vydrápal z vířivky. Pak se natáhl pro pyžamo. To ale neměl dělat.

Uklouzl na kaluži vody a skácel se přímo na svůj aristokratický nos.
„Sakra!“ zaklel. Spustila se mu krev. A on s sebou neměl hůlku.
Super! Prostě super. Přesně sem mě dovedly ty pitomé myšlenky. Uprostřed noci, v umývárně, bez hůlky a se zlomeným nosem. Nemůžu nikoho zavolat, nemůžu kouzlem zastavit krvácení. Ještě si zamažu to nové saténové pyžamo od babičky…
S podobně chmurnými úvahami se Draco začal pomalu sbírat ze země, jednou rukou si držel nos a druhou se pokoušel obléknout. Připomínalo to tak trochu epileptický záchvat, ale nakonec se dílo zdařilo. Popadl ručník a vykročil na chodbu.
Najednou zpozoroval zpoza rohu světlo. A to se evidentně blížilo.
Na chvíli zpanikařil. Přemýšlel, kam by se schoval, ale pak se uklidnil a začal normálně uvažovat.
„Jsem přece prefekt, můžu si dělat, co chci,“ pomyslel si a nasadil jeden z arzenálu svých arogantních výrazů pro případ, že by to byl nějaký student.

Byl to student.
Dracovo srdce udělalo přemet a pak se divoce rozbušilo.
„Malfoyi?“
„Pottere?“

|| 2. Kapitola

AlarmSovaOcel a sušenkyPercursaris ignotusJeden a půl zlomeniny, aneb pan H.P. vrací úderĎábelský plán pana D.M.Malý začátek velkých problémů